Jak si představuji státotvornou politickou stranu

Co se bude dít dál v naší politice po událostech z posledních dnů? Změní politici svůj přístup ke svým voličům? Jak by se měla v našich českých podmínkách chovat skutečná státotvorná politická strana bez ohledu na to, z jakého je křídla?

20 let po revoluci a po našem dosavadním (ne)vypořádání se s minulostí nelze o České republice hovořit jako o státě s vyspělou demokracií. Žádná diktatura tu sice nevládne, svoboda slova je celkem v pohodě, tržní hospodářství se rozvíjí slibně, avšak politická kultura je na dně a provázanost čelních představitelů všech významných stran na různé lobbisticko-mafiánské skupiny dosahuje až obludných rozměrů. Nechci vyvolávat žádné strašáky či duchy minulosti, ale jsem zkrátka přesvědčen, že pokud by se v této zemi dostal k moci nějaký schopný populistický politik manipulátor, během jednoho, dvou volebních období zde budeme mít podobné poměry, jako v dnešním Rusku. Z tohoto důvodu nejsem prozatím ani žádným velkým zastáncem většinového volebního systému u nás. Vyřešil by sice vznik patových povolebních situací, nese s sebou ale velké riziko uchopení absolutní moci v naší slabé demokracii právě takovým člověkem, o kterém jsem psal v předchozích větách.

Každá politická strana si velmi ráda říká „státotvorná". Zamyslel se ale vůbec někdo z předsedů těchto stran nad tím, co tento pojem vlastně skutečně znamená a jak si takový přívlastek zasloužit? Speciálně od voleb v roce 2006 se jeden politik vedle druhého chová všelijak možně, jen ne státotvorně. Samé destrukce, obstrukce, intriky, pletichy, až je z toho člověku zle. Snad jedinou výjimku zde podle mne tvoří pan Václav Klaus. Můžete ho nenávidět, můžete ho milovat, můžete na něj nadávat, můžete ho blahořečit, ale on je zkrátka absolutně čitelný. Jak tábor jeho přívrženců, tak jeho odpůrců jasně ví, co od něj může čekat a co nastane. Proto jsem například vůbec nepochopil skuhrání Mirka Topolánka z tohoto týdne, že se ho Václav Klaus snaží zničit již od okamžiku jeho zvolení za předsedu ODS. Mirek Topolánek by nám tedy asi měl vysvětlit, proč si s plným vědomím této skutečnosti tak říkajíc hřál hada na vlastních prsou a udělal vše pro to, aby byl pan Klaus znovu zvolen prezidentem. To je jako kdybych chlapovi, o němž vím, že je milencem mé manželky a chce s ní zmizet, pomáhal na místo svého vlastního šéfa. Prostě mi tu něco na myšlenkových pochodech pana Topolánka nesedí.

Vraťme se však k hlavnímu tématu tohoto článku, jak by se taková skutečná státotvorná politická strana měla chovat. Osobně se domnívám, že by měla jít do voleb se dvěma variantami programu. Ta první by byla plný a maximalistický volební program (tedy něco jako měla např. ODS v kampani „ODS plus"). Byl by to program, který by tato strana prosazovala v případě, kdy by volby vyhrála a povolební politická konstelace by jí dovolila vládnout a svůj program prosadit zcela. Druhá varianta programu by byl program minimalistický, tedy kam až je ochotna tato strana ze svých hlavních idejí a nápadů ustoupit v případě povolebních patů a složitých koaličních vyjednávání. Pokud by existovaly takové dvě verze volebních programů, volič by zcela jasně věděl, v jakých mantinelech se bude jím volená strana pohybovat. Poslanci této strany by tak dostali od svých voličů jasně vymezené hranice pro svoje chování a důležitá hlasování.

Zmizely by tak výmluvy vyjednávacích týmů při vytváření koalic, že k tomu a k tomu nemají od voličů mandát. Kritikům v různých názorových frakcích uvnitř každé stran by ubyly argumenty, jimiž útočí na druhou skupinu, že porušuje slib daný voličům. Nikdo z občanů by nemohl nadávat na to, že se jeho strana odklonila od svého směru, jistá odchylka +/- by byla předem známa a tolerována.

Ono je totiž zcela evidentní, že žádná politická strana není nikdy schopna prosadit svůj program naplno, kompromisy jsou nutné. Věřím, že můj nápad by českou politiku učinil daleko přehlednější a čistější. Zásadní otázkou však zůstává, jestli si takovéto vyjasnění našeho politického nebe strany přejí, nebo zdali jim nevyhovuje více ta současná trocha mlhy, tmy a smradu.